Jak se pluje se vzdušnými proudy - Balónové létání

Podvečer je zvláštní čas. Slunce se kloní k zemi a světlo červená. Denní tvorové hledají útulek, probouzí se netopýři a sovy. A v tuto dobu také vzlétají balóny…

Dlouho jsme se těšili na nějaký neobvyklý zážitek. Starší scifisté v rodinných řadách by samozřejmě nepohrdli nějakým tím kosmickým výletem; jednomu se podařil alespoň experimentální stav beztíže, ale nakonec jsme si jako dárek ke společným stým narozeninám nechali dát příspěvek na let horkovzdušným balonem. Realizace akce se sice výrazně odložila v čase, ale i tak to byla - doslova - nosná skutečnost.

S balóny se létá zajímavě, už proto, že tady neplatí žádné „poručíme větru dešti“, ale naopak.

Je nutno vyčkat dne s použitelným počasím (mají-li letci i balonáři čas) a dopravit se na výchozí místo konání letu, které ještě nemusí být místem, z něhož se skutečně letí.

Tam vás nabere balónové mužstvo či ženstvo a vyrazí podle víceméně exaktních informací (internet, kontakt s letištěm, vypouštění barevných nafukovacích balónků) o meteorologických parametrech se pokusí najít místo, odkud lze vzlétnout a plus mínus odhadnout, kam to bude směřovat.

Ve vzduchu se totiž nachází méně i více nevypočitatelné vzdušné proudy, které se chovají někdy podobně, jako proudy, které komplikují život vodákům (až na to, že tady „vracák“ nehlásí žádný varovný balvan) a poměrně zásadně určují trasu i dolet „stroje“.

Takový balón má, podobně jako motýl, několik vývojových stádií. Napřed je vajíčkem – sbalen do pytle, složený na přívěsu. Pak se roztáhne po louce nebo poli a vzduch, hnaný speciálním ventilátorem dovnitř, mu dá tvar tlusté housenky. Potom se zapálí hořáky a hučící oheň rozvine tu housenku do plného tvaru, který zazáří barvami. A vzlétne…

Balóny se dělí na komorní (koš pro cca 4 lidi), „autobusy“ (až 17 osob) a střední. Někdy, když je příležitost (letecký den) nebo počasí, je možno potkat ve vzduchu i hejno spoluletců a pořídit několik méně tradičních snímků balónu z balónu.

Velké horké nic obalené látkou a zatížené košem s lidmi se důstojně vznáší nad krajinou. Tiše, nebo s hučením hořáků. Dole se neméně důstojně posouvá krajina, zapadající slunce na ní kreslí stíny a děti mávají. Pilot humorista sem tam přidá hlášku směrem k pozemšťanům. „Haló, prosím vás nevíte, jak se to řídí?“ a povzbuzuje svou posádku slovy: „Tak co, vezmeme to do rybníka, nebo na střed sluneční elektrárny?“

Svět je horký žhavým plamenem a chladný protahujícími se večerními stíny. A let těsně nad polem, plným vzrostlého obilí, dokonale připomíná plavbu lodí na zelených vlnách.

A pak je čas hledat místo k přistání, protože čas vypršel a paliva už je tak právě dost. Je třeba svolat se s posádkou pozemního doprovodného konvoje a vyhledat místo, kde nevadí stavby, elektrické vedení, voda atp. A země se blíží a je čas klesat a vyhodit lana, na která se pověsí pár statných průvodců a dokotví balón i s posádkou na zemi.

A to je všechno. Ještě složit, vyfouknout, sbalit a odvézt a vzpomínat.

Na paměť prvního letu montgolfiérou se letcům často dávají nejrůznější certifikáty, někteří letci dokonce obdrží dokument o povýšení do šlechtického vztahu. Ale to nejdůležitější povýšení se událo někde v mysli. Tak Šťastný let…
Kliknutím se náhled zvětší.
-1
-2
-3
-4
-5
-6
-7
-8
-9
-10
-11
-12
-13
-14
-15
-16
-17
-18
-19
-20
-21
Iva a Jirka, 21. června 2010