Alternativní (subjektivní) reality

Vždycky mě fascinovalo, jak odlišné reality vytváří jazyk – v jak odlišných světech to díky němu žijeme. Tak třeba mí předkové. Byli z Vysočiny, jedna rodina o 9 sourozencích a druhá se 6. Rodiny byly z různých vesnic, ale všichni se jmenovali Čihákovi. A aby se to nepletlo, 2 bratři z jedné rodiny si vzali dvě sestry z rodiny druhé. Někdy v tuto chvíli (nebo nejpozději v další generaci) asi úplně všichni ztratili přehled, jak je kdo s kým příbuzný. Nicméně aby se odlišili navzájem, vznikla označení jednotlivých rodin podle jejich bydliště: tak povstali Plzeňští, Bráničtí, Jedlinští, Sokolovští, Katusičtí, Týnečtí, Černečtí a jiná pojmenování. A tak se transformovali. A ta jména se udržela, i když už v dalším generačním kole (hojně obdařeném dcerami) nebyli ani všichni Čiháci. Ti všichni zmínění mají identitu dvojí oficiální pro svět tam venku a tu pravou a skutečnou před nepříbuznými (a nezasvěcenými) dobře utajenou.

Podobně mnozí z nás žijí ve světě virtuální reality čudlíků, štyftíků a všelijakých udělátek a zcela se míjí se světem správných názvů a přesných technických označení úchytek a spol. Stejně specifická je i virtuální realita filmových, knižních nebo interních rodinných hlášek, které nevarovaného příchozího uvádějí do omylu, že se nedopatřením stal účastníkem komunikace ve zcela neznámém jazyce. (Schválně – co vám řekne: přišel jsem na to pozorováním, pouze a jedině pozorováním… neviděli jste tu – Bobíka? nebo 2 koruny mít a nemít – to už jsou 4 koruny?!)

Jiný jazyk – jiný způsob myšlení – jiný svět. A to platí i pro ty drobné odlišnosti, které vytvářejí malé soukromé vesmíry jednotlivců, přátel, světy rodiny, příbuzenstva, party nebo profese. A ty malé alternativní reality jsou pro nás leckdy mnohem útulnější, než ta jedna, zásadní a takzvaně objektivní. Buď jim chvála za jejich existenci.

 Nahoru     Zavřít okno