…Až na cestě pozná člověk, co je doma…

Dračí doupě - zima 2002 až léto 2004

aneb Cestovat se dá i jinak

       

My v Čechách cestujeme často a cestujeme rádi. Snad proto, že naše země je čím dál menší, snažíme se rozletět ve světě fyzickém, ale cestovat se dá i jinak. Cesty do světa a na zkušenou jsou možné v knihách obrazech, divadle i filmu a v setkáních a rozhovorech s druhými lidmi. Je ale jedna zvláštní možnost cestování, kterou umožňují hry. Hry jsou nejrůznější zábavné, poučné, adrenalinové i jiné. A zvláštní formou her jsou hry na hrdiny – v tuzemsku např. velmi rozšířené Dračí doupě. Jde o jakousi kombinaci šachu a divadla, kde znáhodňování a situace nejistých rozhodnutí či soubojů pomáhá rozhodnout kostka (no tedy spíše mnoho druhů kostek). Těm, kdo hrají, se omlouváme za zjednodušení, těm kdo nehrají, lze při větším zájmu doporučit DraciDoupe nebo Vlčí hvozd .

To si vyberete rasu, profesi, pohlaví a variantu etického přesvědčení. Hody kostkou doladíte své vlastnosti jako např. sílu, odolnost, obratnost, inteligenci a charisma. Doladíte vybavení penězi, výzbroj a výstroj a můžete vyrazit do světa TAM, do jiného času, případně vesmíru. Kde se setkáváte s dalšími podobnými „dobrodruhy" a buď s nimi spolupracujete nebo ne, jste přátelé či protivníci, pomáháte si k získání zkušeností, pokladů, zábavy nebo k pouhému přežití. Někdy se přitom ledacos dozvíte i o světě tady nebo dokonce o sobě. A to i přestože máte důsledně uplatňovat pravidlo „postavy nejsou hráči, hráči nejsou postavy". Hodně rozšiřujete své obzory, mnohé zkoušíte i zakoušíte a někdy z toho vznikají i zajímavé výstupy jen jakoby nedopatřením.

drak2
drak1

Tak nějak se stalo, že jeden z členů naší rodiny několik měsíců DrD hrál (a dlužno říci, že mu zbytek rodiny vehementně radil, nahrával, nosil materiály, popichoval, komentoval…) a vůbec bylo po čase obtížné zjistit, kdo z nás (si) vlastně hraje víc. Možná vás pobaví sdílet s námi kousek toho světa, jak vám ho chceme zde nabídnout. Chtěli bychom vám nabídnout něco jako Průvodce světem TAM, zejména při setkání se zástupci různých humanoidních (nejen) druhů může být cestovateli toto varování užitečné. I když světy TAM se nemusí jeden druhému vůbec podobat. Z odehraného příběhu vzniklo i něco básní, které se najdete v Dračí poezii a na několik obrázků v Galerii nejspíše také dojde…

A pokud bude někdy i vy cestovat podobným světem nebo jste již v něm zkušenými borci, přejeme vám šťastnou cestu a užijte si to alespoň tak dobře jako my!

 

Rasy

    K fantastickým zemím patří také fatastičtí tvorové a humanoidní rasy. Díky drtivému vlivu filmového zpracovnání Pána Prstenů dnes téměř každý něco tuší o elfech či skřetech a má před očima příslušnou masku (ani nechci psát herce). Přesto ještě zbylo dost místa pro fantazii a tak můžeme psát o tom, jak žijí fantastičtí tvorové třeba někde jinde, než ve Středozemi.
Pokud se chcete dovědět o některé rase víc, klikněte na její název nebo obrázek.
trpaslik Trpaslíci

Netěší se takovému zájmu, jako elfové nebo hobiti, přitom každý, kdo četl Sněhurku, si myslí, že je zná. Zahrádky a hraniční přechody jsou jich plné. Jenže toto zosobnění trpaslíka má se sebevědomým kovkopem společného stejně málo, jako papírový drak s hrůzu budícím ještěrem.

Napadlo vás někdy, že známá pověst o Horymírovi je jen lety zkreslená vzpomínka na rasovou válku mezi lidmi a trpaslíky?

  Barbaři

Jsou zpravidla považováni za tupé ničitele a zaměňováni s vandaly i Vandaly. Je to hrubá pomluva plynoucí ze závisti, ať se stydí, kdo ji pustil do světa. Jsou trochu jiní, ale rozhodně úctyhodní. Vzpomeňte na Bivoje.

lesní elfové Lesní Elfové

Kouzlo, poezie a čistá přírodní síla, to je spojeno s lesními elfy nejvíce. Jděte někdy večer (nejlépe v pozdním jaru nebo počátkem léta) v podvečer do lesa, usedněte mezi kořeny starého stromu a vyčkejte večera. Určitě je uvidíte, když zavřete oči a otevřete duši.

Krollové

Když byla Země ještě pustá a nesličná, byli krollové jejími jedinými pány. Skončení poslední doby ledové je očividně zaskočilo a od té doby to s nimi jde s kopce.

Při jejich nechuti k lidem se nelze divit, že se stáhli do nepřístupných velehor a žijí tam izolovaně a utajeně. Prostředí na okrajích ledovce jim připomíná zašlé krásné časy. A pokud se občas potkají s člověkem? Pak je na světě další novinářská senzace o sněžných mužích.

lesní elfové Vznešení Elfové

Říkají si světlí nebo vznešení, také jsou známi jako sličný lid a provrození. Jejich původ je prastarý a záhadný, snad jsou starší, než vesmír sám. Jsou živou vzpomínkou na čas před začátkem času, na prostor před vznikem prostoru.

Hobiti

Tihle malí lidičkové jsou trochu jako Češi. Do sebe zahledění, poněkud malicherní, velkým slovům a činům nevěřící, konzervativní, podezíraví, ufrflaní, ale nečekaně odolní, překvapivě přizpůsobiví. Převalilo se přes ně kde-co a oni to přežili. Pozoruhodné, ne?

Skřeti

Jsou jako odvrácená strana elfů - nezbytný doplněk, aby byla zachována rovnováha (krása x hnusné ošklivo, dobro x zlo, moudro x hádavost…) - sami nejsou až tak jiní, ale okolí je tak v rámci konceptu bifurkace převážně vnímá i interpretuje. Ve skutečnosti je to s nimi trochu složitější…

lesní elfové Draci

Jaké by to bylo dračí doupě bez draků! Ale kdo nebo co draci jsou? Lidé je akorát nenávidí a hubí kvůli zlatu i škodám na dobytku, proto o nich vymysleli spoustu pomluv (například že žerou princezny…). Kdo je zná doopravdy?

Draci jsou rasa prastará a nejspíš mimozemského (možná i mimovesmírného?) původu, proto si s ostatními tvory příliš nerozumí. Mimo jiné dokazuje jejich zvláštní původ ohňotvorné ústrojí jako rudiment po reaktivním raketovém motoru. Dokáží se také pohybovat specifickým způsobem jistou transformací časoprostoru. K tomu ovšem potřebují některé prvky, v našem světě nedostupné. A tak strádají z nemožnosti návratu.

Jirka a Iva, 2004 a 2005